Kruhový otisk rtěnky na cigaretě Sobranie Cocktail se nijak neliší od vlhkého povlaku obtáčejícího
dosud tvrdý penis. V Rusku to vyjde nastejno, protože v Rusku i chtění je stejné. Na tom, co se dává
do úst, příliš nezáleží.
Chladnokrevná touha vystihuje Matičku Rus v její nejkrutější podobě. Emoce bývá někdy krutá,
jindy hravá. To, co je dnes tak zřetelně patrné v rozmařilých kruzích její "Zlaté mládeže", je chladná netečnost. Potomkům nových ruských carů je vlastní dokonalá lhostejnost, která je skutečnou povahou Matičky Rusi a jejích elit; černý cejch, který se nosí jako působivá okrasa. Je to neutuchající síla – milostná předehra srovnatelná s vyvrcholením, pokušení podmíněné opulentním bohatstvím.
Rusové neznají míru-zdrženlivost. O to se už elita postará. V těch klubech se Zlatá mládež předvádí, chlastá, šňupe kokain a samozřejmě šoustá. Exoti se tu mísí s boháči. Nejde tu o žádné šplhání po společenském žebříku. Jak se jednou dostanete dovnitř…, jste "In" a všichni to vědí.
Očima přehlédněte okolní pečlivě udržovanou tmu a uvidíte dívku, jak si rukama vyzývavě přejíždí po prsou nebo v rozkroku. Dělá to prostě proto, že jí o to někdo řekl. Jde o to pochopit, že v těchto kruzích jsou nadřazenost a podřízenost věcí vzrušení. Lidé, kteří tyto salóny navštěvují, jsou
dekadentní i kulturní zároveň. Zeptejte se té dívky, co má na sobě… pokračujte… a ona vám popravdě odpoví. A teď jí požádejte, aby šla s vámi a vaším známým, přítelkyní nebo s někým dalším, koho vidíte poprvé, masturbovat na záchody. V pokojích pro prominentní hosty v ruských 24 karátových klubech vládne erotikou nabitá atmosféra. Ženy líbají ženy, muži líbají ženy, muži líbají muže; párty se právě rozjíždí. Je jedna v noci.
Dějiny tkví v lidské činnosti. Libido: další způsob jak poměřovat naše skutky. Obojí se odehrává
v cyklech, obojí ukazuje, co jsme zač. Libido lze proto přirovnat k dějinám. A protože historii tvoří lidé, je i ona libidní.
Ruská revoluce byla erekcí, jaká je k vidění málokdy…
Stříbrné čelenky, stříbrné lžičky na kokain, který se přidává do cigaret a kouří, poprsí hihňající se ženy, cizí ruce v cizích kapsách; párty je v plném proudu. Uprostřed vosková figurína nejlepšího ruského "vožda" (vůdce-Führera), nejobávanějšího syna Gruzie, vrhá prázdný pohled tam, kam jeho moc nedosáhla. A časně zrána, když už nezabírá ani další Red Bull nebo extáze, párty pomalu končí. Vytahují se mobily a přivolávají šoféři, aby počkali venku. Ranní průjezd Moskvou v koloně
mercedesů, bavoráků a lexusů. Po dlažbě stranou provozu, a rovnou do postele. Na červenou auta
zastavují vedle autobusu plného lidí jedoucích do práce. Shlížejí na auta a vidí lidi jiné sorty, jak se
vezou opačným směrem. Vzduch v autobuse je prosycen potem z podpaží, výpary vařeného jídla
a metanem. V luxusních autech pach genitálních sekretů, lepkavá vůně pohlavního styku smíšená
s vůní parfémů a kožených sedadel vytvářejí zcela jiný svět. Tyhle kontrastní pachy se tlačí na okenní
skla jako dvě zvířata. Padá zelená a obě skupiny se vydávají vstříc svému osudu. V Rusku jsou jen
krajnosti – nic mezi tím. Jenom zasraní jebající a zasraní jebaní.
(Michael Persson, z úvodní eseje ke knize Moscow Nights.)
Ve výstavní síni Mánes se představí ve světové premiéře unikátní soubor fotografií Antonína Kratochvíla MOSKEVSKÉ NOCI.
Antonín Kratochvíl, světoznámý český fotograf žijící v New Yorku, svým typickým nadčasovým rukopisem zachycuje momenty ze života ruské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který žije vlastním rytmem a pravidly. Fotografie odkrývající skrytou tvář ruské metropole jsou nabité napětím a vzrušující atmosférou.
Paralelně s výstavou Moskevské noci bude ve spodním sále Mánesa představena osobnost Antonína Kratochvíla jako pedagoga na mezinárodních workshopech. Návštěvníci si budou moci prohlédnout výběr prací jeho žáků z fotografické skupiny 28.
Výstavu doprovází i vydání knihy Moskevské noci se skvělou úvodní esejí Michaela Perssona.
Antonín Kratochvíl se narodil v roce 1947 v Lovosicích, dětství prožil v pražském Karlíně. Z politických důvodů nemohl studovat a v roce 1967 se rozhodl pro emigraci. V Holandsku absolvoval Akademii Gerrita Rietveltda, v roce 1972 odjel do Spojených států, kde fotografoval pro renomované noviny a časopisy.
Proslavil se portréty slavných osobností, které dokázal zachytit v přirozených, nestylizovaných momentech, a autentickými záběry z míst postižených přírodními a sociálními katastrofami či válečnými konflikty.
V roce 1998 ho časopis American Photo zařadil mezi sto nejzajímavějších osobností oboru.
V současné době se Antonín Kratochvíl věnuje především dokumentární fotografii. Jeho práce získaly řadu prestižních ocenění, mimo jiné také tři ceny World Press Photo.
V loňském roce Kratochvíla obsadil režisér Jan Hřebejk do jedné z klíčových rolí filmu Kawasakiho růže, za kterou byl nominován na Českého lva.
Ocenění (výběr):
1994
• Leica Medal of Excellence za vynikající kvalitu dokumentární fotografie
1995
• Cena Ernsta Haase
• Cena Dorothy Lang, uděluje Duke University Center of Documentary Studies
1997
• Essie Alfreda Eisenstaedta za soubor dokumentárních
fotografií z Mongolska
• První cena World Press Photo za portrétní soubor Willema Dafoe
2000
• Nejlepší výroční zpráva pro Rockefellerovu nadaci
• První cena World Press Photo v kategorii Hlavní zpravodajství
2003
• První cena World Press Photo v kategorii Příroda a životní
prostředí
• První cena World Press Photo v kategorii Hlavní zpravodajství
Samostatné výstavy (výběr):
1997
• New York, Saba Gallery
• Praha, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, "Broken Dream"
• Praha, Galerie Pecka, "Mizérie"
1998
• Londýn, The Freedom Forum
• Karlovy Vary, hotel Thermal, "Incognito"
2000
• Rochester, Rochester Institute of Technology
• Praha, Národní galerie – Veletržní palác, "Mercy"
2001
• Milano, Galleria Grazia Neri
2003
• Torino, La Biennale di Torino, "Vanishing"
• Vídeň, České centrum, "Landscapes of War, Iraq"
Vernisáž 1/6 v 18 hod.
Výstavu zahájí Vladimír Birgus,
zahraje Jan Budař a Eliščin band.
Vernisáž skupiny 28
2/6 v 19 hod.
Výstavu zahájí A. Kratochvíl,
zahrají Barový mouchy.
Otevřeno denně mimo pondělí
10—19 hodin.
Vstupné 60 Kč / redukované 30 Kč.
Tisková zpráva a rozhovor s A. Kratochvílem ke stažení…
Rozhovor s A. Kratochvílem
na výstavě v Mánesu – video na Respektu.cz…
Výstavu pořádá Galerie Pecka ve spolupráci s Nadací českého výtvarného umění.
