BILANCE ČINNOSTI NADACE ZA ROK 2010 / ÚVOD K VÝROČNÍ ZPRÁVĚ

Rok 2010 měl být, podle našich dřívějších – leč, jak se vposled ukázalo, poněkud naivních – představ, rokem zahájení generální rekonstrukce Mánesu. Faktem je, že červen 2010 jako datum jejího startu jsme vždy uváděli jako nejoptimističtější variantu, která bohužel nevyšla. Přestože celý složitý proces projednávání desítek nejrůznějších povolení a vyjádření se obešel prakticky bez jakýchkoli výhrad k předloženému projektu, dočkali jsme se vydání konečného stavebního povolení až koncem srpna, přičemž právní moci nabylo v druhé polovině září.

Dalším důvodem odkladu bylo zajištění finančních prostředků. Nadace financovala z vlastních zdrojů projektovou přípravu a vše, co s ní souvisí – stavebně-historický průzkum, stavebně-technický průzkum atd. Budeme schopni krýt i významnou část nákladů vlastní rekonstrukce, nikoli však celou. Získání chybějících financí ve výši cca 100 mil. Kč z veřejných dotačních titulů je samozřejmě zcela iluzorní, v úvahu nepřipadalo ani úvěrové financování, které by Nadaci na dlouhá desetiletí finančně zcela vyčerpávalo a blokovalo jakoukoli smysluplnou výstavní i nadační činnost – nehledě k tomu, že Mánes je součástí nadačního jmění a proto jím za jakýkoli úvěr nelze ručit. Nechtěli jsme za žádnou cenu opakovat neblahou zkušenost stavitelů Mánesu, kteří jej nikdy nedokázali splatit a ještě po bezmála třiceti letech byl zatížen dluhem ve výši cca dvou třetin ceny domu.

Dlouhodobé pronájmy části budovy zaměřené na splácení vstupní investice by nutně vedly k jisté komercializaci provozu a Nadace by neměla možnosti jí účinně bránit – je třeba si též uvědomit, že možné výnosy z objektu jsou přes jeho nespornou atraktivitu limitované a návratnost investice v uvedené výši se pohybuje v řádech mnoha desítek let.

Už v minulé výroční zprávě jsem konstatoval, že prakticky jedinou možností tedy je dlouhodobě koncipované partnerství se spoluinvestorem a sponzorem – či, lépe řečeno, mecenášem – který by sdílel naší vizi budoucnosti Mánesu, respektoval jej jako kulturní instituci zcela mimořádného potenciálu a nepřistupoval k němu výhradně z komerčního hlediska, ale byl ochoten finančně podpořit jeho rekonstrukci i program. Dlužno říci, že v hledání takto velkorysého partnera byl rok 2010 přelomový a v jeho průběhu zahájená jednání nyní vedou ke zdárnému konci.

V souvislosti s Mánesem a rokem 2010 nelze pominout jedno datum – 30. října uplynulo rovných 80. let od jeho slavnostního otevření. Pozornost zasluhuje též smutný fakt, že za oněch 80. let nebyla v Praze postavena jediná galerie srovnatelných parametrů. Pomineme-li rekonstrukce starších objektů (NG, DOX a další), zůstává počin někdejšího S. V. U. Mánes od dob postavení galerie Rudolfinum podnes zcela ojedinělý a Praha se v tomto kontextu ocitá ve srovnání s jinými světovými metropolemi na smutné periférii. Tím víc nabývá na významu rekonstrukce Mánesu i jeho budoucnost. Výročí jsme alespoň skromně připomněli videem o minulosti, přítomnosti i budoucnosti objektu, představeným spolu s projektem rekonstrukce na festivalu Architecture Week 2010 a trvale i na webových stránkách..

Ve výstavní činnosti, jakkoli limitované stavem objektu a končící praxí pronájmů galerie, jsme se snažili o aktivnější a koncepnější přístup k výběru výstav a podstaně větší pozornost jsme věnovali též jejich PR včetně reprezentativní prezentace na novém webu Nadace, resp. Mánesu, který byl též vybrán a zařazen do webového archivu Národní knihovny. Vedle individuálních výstav Jiřího Načeradského či Ivana Komárka proběhlo několik festivalů, organizovaných již tradičními partnery Nadace. Těší nás každoroční kvalitativní posuny veletrhu fotografie Prague Photo a veletrhu současného umění Art Prague, pořádaných neúnavnou produkční dvojicí Ivou Nesvadbovou a Milanem Jarošem, stejně jako vzrůstající význam a prestiž festivalu moderní architektury Architecture Week a nově koncipované výstavy věnované designu svítidel Světlo v architektuře, obě produkované společností Architecture Week. Ta byla též spolupořadatelem velmi úspěšné výstavy k podpoře kandidatury Ostravy na Evropské město kultury Kavárna Ostrava. Jako spolupořadatel se Nadace podílela na dvou akcích. Prvou byla ve spolupráci s Galerií Pecka světová premiéra souboru fotografií Antonína Kratochvíla Moskevské noci, druhou pak na podzim interaktivní projekt Petra Nikla a dalších čtyř desítek výtvarníků s všeříkajícím názvem Play, produkovaný o. s. Audabiac. Play včetně doprovodného festivalu byla prodloužena až do února 2011 a stala se z hlediska denní i celkové návštěvnosti zdaleka nejnavštěvovanějším výstavním projektem posledních desetiletí v ČR. Návštěvnost za 92 dnů trvání dosáhla neskutečného čísla 107 310 osob s denním průměrem 1166.

Nový web Nadace a Mánesu, o němž již byla zmínka, završil první rok svého provozu. Přestože je jeho návštěvnost přirozeně přímo závislá na atraktivitě té které výstavy, zaznamenal velmi dobrou celkovou roční návštěvnost 58 000 přístupů a 146 000 prohlédnutých stránek. Můžeme konstatovat, že se stal základním a využívaných zdrojem informací a jeho správě je věnována mimořádná pozornost.

Vedle projektu rekonstrukce Mánesu jsme se nadále soustavně věnovali i budoucnosti zámečku Jestřebí, známějšího jako Aleje u Jihlavy. Po loňské opravě střechy pokračovalo restaurování dřevěné věžičky centrálního objektu, koncem roku se podařilo získat dotaci od Kraje Vysočina na opravu střechy jedné z hájenek. Byla definitivně dopracována projekční studie rehabilitace celého areálu, doporučená k realizaci též příslušnými orgány státní památkové péče. Samozřejmě opět nastává problém s jejím financováním; odhadované náklady dosahují cca 20 mil. Doufáme, že pro rekonstrukci se podaří získat dotace z Evropských nebo Norských fondů, vlastní provoz areálu musí být do budoucna finančně zcela soběstačný. Nekomerční aktivity, sloužící v souladu s posláním NČVU podpoře a prezentaci výtvarného umění, proto nutně musí být doplněny využitím komerčním. Záměrem Nadace je umožnit celoroční provoz areálu jak pro vlastní účely (studijní pobyty, workshopy, stipendilní pobyty, sympozia, instalace atd.), tak pro turistický ruch, školy, sousední obce i náročnější firemní klientelu (školící a rekreační středisko, wellness pobyty apod.).

V grantových příspěvcích, a to jak z vlastních zdrojů, tak z prostředků NIF, jsme pokračovali v prioritní podpoře projektů, přinášejících trvalé výsledky, ať už svou dlouhodobou koncepcí, jako v případě Grafiky roku či serveru o současném umění Artalk, nebo publikační činností (například k výstavě Moskevské noci vydaná fotografická monografie A. Kratochvíla s bravurní esejí Michaela Perssona a další). Stejně jako v roce předchozím, ani roku 2010 Nadace neobdržela – přes opakované urgence – nominace od Akademie výtvarných umění na stipendium B. Najdenova pro nejlepšího studenta oboru figurálního sochařství a stipendium tak nemohlo být už druhým rokem uděleno. Sluší se dodat, že v roce následujícím došlo ze strany AVU konečně k nápravě a stipendium jsme tak mohli vybraným studentům alespoň zpětně vyplatit – za rok 2009 je obdržela Petra Lamačová a za rok 2010 Kristina Vesková, obě z ateliéru prof. Jana Hendrycha.

Nepominutelným počinem roku 2010 je nová tvář galerie Zlatá lilie na Malém náměstí. Dřívější zaměření na nesourodou všehochuť výtvarných artefaktů – od obrazů přes kresbu, grafiku, interiérovou plastiku po keramiku, dřevěné objekty a hračky – vystřídala nová koncepce, orientující se především na českou i světovou fotografii a perspektivně též na design. Partnerem Nadace pro první rok nového provozu je GambitPHOTO. Program je rozdělen na 10 autorských výstav – one man show – doplněný výstavami skupinovými. Každá výstava trvá cca 1 měsíc a v jejím průběhu jsou pořádány komentované prohlídky, autogramiády a diskusní setkání s autory. S cílem prezentovat širokému publiku co nejobsáhlejší informaci o aktuálním dění v oblasti fotografie bude představena též nakladatelská činnost specializovaných vydavatelství, pedagogická činnost odborných škol a podobně. V rámci prvé výstvavy byly představeny například práce Ivana Pinkavy, Jana Reicha, Jiřího Stacha, Jana Saudka, Tona Stana, Jindřicha Štreita, Pavla Baňky, Dušana Šimánka, Gabiny Fárové, Terezy Vlčkové a dalších autorů. Souběžně se zahájením nového provozu byl spuštěn i nový web galerie.

Na podzim doznala dílčích změn též správní rada nadace. Ze svých funkcí odstoupili čyři její dlouholetí členové – Jan Tatoušek, Radomír Postl, Ivo Gil a Jiří Hájek. Za jejich práci, přínos a osobní statečnost v nelehkém a konflitním odbobí minulých desetiletí jim náleží hluboký dík. Ještě v roce 2010 byla správní rada doplněna o dva nové členy, ing. Petra Hejmu, který je díky svým zkušenostem velmi zásadním přínosem zejména pro všestranné zajištění rekonstrukce Mánesu, a ředitele GHMP ing. Milana Bufku. Do plného počtu byla rada doplněna počátkem roku následujícího, což však již není předmětem této výroční zprávy.

Červen 2011

Martin Pavala, akad. mal.
předseda správní rady NČVU