REAKCE PŘEDSEDY SPRÁVNÍ RADY NČVU MARTINA PAVALY
NA OTEVŘENÝ DOPIS ARCHITEKTA T. NOVOTNÉHO
VE VĚCI BUDOVY MÁNES, 21/1/2010

Na otevřený dopis architekta Tomáše Novotného ze srpna 2008 jsem původně nechtěl vůbec reagovat. Jednak tak učinila ředitelka naší nadace Dagmar Baběradová, jednak mi přišel zcela iracionální, jednak jsem naivně věřil, že naše intenzivní snaha vrátit Mánesu význam, jenž mu bezpochyby náleží, přispěje k ukončení starých animozit, kterých jsem – jako nováček v Nadaci bez přímé zkušenosti uplynulých let – byl prost.

Znamenal však pro mne ukončení jakýchkoli úvah o možnosti zadání projektu rekonstrukce Mánesu T. Novotnému. Za základní předpoklad úspěchu jakékoli rekonstrukce totiž pokládám – mimo jiné na základě své bezmála třicetileté praxe při restaurování historických objektů – elementární důvěru mezi investorem a projektantem. Tento předpoklad není splněn ani na jedné straně. Pochopil jsem, že pro T. Novotného jsme a vždy budeme škůdci a parazité na těle Mánesa a nedovedl jsem si nadále ani ve snu představit investora, který by zadal práci za několik miliónů architektu, který se o něm vyjadřuje tak, jako T. Novotný o Nadaci. Pochopil jsem také, že pro současný SVU Mánes by angažování místopředsedy T. Novotného bylo jakýmsi potvrzením jeho fiktivních nároků na budovu. Přes nátlak některých osobností z architektonického oboru se po tomto dopisu definitivně ocitla možnost angažování T. Novotného jako projektanta rekonstrukce ve sféře surreálna.

Otevřený dopis byl pisatelem adresován ministru kultury, Národnímu památkovému ústavu, komoře architektů a ČTK. Žádná z obeslaných institucí na něj nereagovala. Komora architektů se na nás obrátila s telefonickým dotazem a po vysvětlení situace bylo po "problému".

Situace se však změnila, kdy se tento text, posvěcený jednomyslným souhlasem výboru SVU Mánes, ocitl v oficiální jednatelské zprávě spolku. Některá tvrzení tam uvedená zopakoval arch. Novotný i na tiskové konferenci Nadace 16. 12. 2009, na níž se – nepozvána – dostavila početná skupina členů spolku Mánes a pokusila se učinit z ní svůj ukřičený Hyde Park. Pan Šmaha vzrušeně volal něco v tom smyslu, že jsme zloději a bolševici a že bolševický je i projekt rekonstrukce, předseda Kotalík přečetl předem připravené prohlášení a sdělil sdělovacím prostředkům mimo jiné, že parazitujeme na tradici Mánesa. V prohlášení se praví cosi o tom, že Mánes nelze rehabilitovat bez spolku Mánes, což má stejnou relevanci jako tvrzení, že Pražský hrad nelze opravit bez Přemyslovců. Také jej postavili a také už nejsou. Současný spolek Mánes nemá krom názvu s tím původním pranic společného, což potvrdily všechny příslušné soudy, a jeho neustálé vydávání se za jeho legitimního nástupce je tudíž zcela protiprávní.

Jsem tedy nucen se k dopisu arch. Novotného vrátit i v těchto nových souvislostech.

(Úplné citace dopisu kurzívou)

Vážení…,
už z oslovením mám velký problém, protože mnohé z Vás považuji za své přátele. Všichni mí známí členové správní rady, ať už ČFVU nebo Nadace český fond umění, v době, kdy ještě byla obměňována na základě voleb z řad architektů i výtvarníků, které jsem potkával v dávné i nedávné historii, mi, s „čestnou“ výjimkou Ivo Gilla, při setkáních dávali najevo, že dům patří spolku, zkoumá se pouze způsob, jak jej předat.

Vážený pane,
kdo a kdy z členů správní rady Vám sliboval vrácení domu? Konkrétně, prosím, jinak Vaše tvrzení nemá žádnou cenu. Výbory Fondu i Unie výtvarných umělců počátkem 90. let deklarovaly vůli Mánes vrátit – podle mého soukromého názoru poněkud zbrkle, ale to je vedlejší. Byl to Váš spolek, který pod předsednictvím Vašeho otce volil cestu soudního sporu, tak se pokuste už konečně soudní výrok respektovat, byť nedopadl podle Vašeho očekávání. Ve věci obměňování a voleb členů správní rady odkazuji na statut nadace.

Liché sliby. Nestydíte se ani trochu? Vím, jak hluboké zklamání můj otec, na sklonku života omámen novou nadějí, musel spolknout a jak silně ovlivnilo jeho poslední dny. Nepíšu Vám dnes ale proto, abych s Vámi řešil tuto nemravnou historii, i když se obávám, že zcela potlačila Vaši přirozenou lidskou citlivost a míru pro spravedlnost Vašeho svědomí.

Uvažte propříště, prosím, komu své emoce adresujete. Opravdu se necítíme sebeméně zodpovědni za poslední dny Vašeho otce a osobně bych si podobné výzvy velmi vyprosil. Co se svědomí týče, začněte třeba u sebe, u historie spolku Mánes v padesátých letech a trapnosti, s níž jsou dnes – mimo jiné i Vámi – tehdejší kovaní komunisté vydáváni za utlačované a okrádané odbojáře. Pak můžeme debatovat o kategoriích mravnosti a spravedlnosti.

Neboť jsem se doslechl o aktivitách nadace při hledání architektů na zpracování studie, či projektu rekonstrukce budovy, neznám přesnou formulaci, nebyl jsem totiž osloven. A to je důvod mého protestu. Je to pro mne a mé přátele architekty naprosto nepochopitelné opomenutí, které si vysvětluji pouze jako záměrnou provokaci, jejíž cíl ovšem nedohlédnu. Správní rada, stejně jako paní ředitelka a její právníci, velmi dobře vědí, že na budovu Mánesa, jakožto výjimečnou architektonickou památku, se vztahuje autorský zákon a rodina architekta Otakara Novotného, se dvěma architekty, má ve svém držení autorská práva.

Doslechl jste se, neznáte... Pak jste se možná měl, místo psaní, zeptat. Zadávala se provozně-dispoziční studie, nikoli projekt. Zadávala se proto, aby Nadace, jako zodpovědný investor, měla maximum variantních názorů na provozně dispoziční řešení domu. Zadávala se bez jakékoli vazby na následný projekt, jako samostatně formulovaná a samostatně placená zakázka. Vám se nezadávala z prostého důvodu, že – jak sám dále píšete – Vaši starší studii už Nadace měla a naprosto nechápu, proč bychom ji měli objednávat a platit znovu.

Správní rada, paní ředitelka, naši právníci i já víme – na rozdíl od Vás – že autorská práva se vztahují k projektu, nikoli k jeho provedení, jímž je stavba. Ve vztahu ke stavbě pak je zadavatel rekonstrukce povinen nositele autorských práv pouze informovat, nechce-li ji zcela přestavět či zbourat (což není naším cílem, jak – doufám – sám připustíte i při své zaujatosti, byť ze zdrojů z okolí Vašeho spolku jsem za poslední týdny slyšel cosi o Nadací chystaném prodeji Mánesa či jeho přeměně v autosalon). Vy ovšem celou dobu vydáváte svá ve třetí generaci zděděná autorská práva k projektu za absolutní legitimaci exkluzivní způsobilosti k projektu rekonstrukce, neb jste také architekt… Žádost k účasti o expertní konzultační spolupráci jste odmítl. Přesto jsme se na Vás posléze, prostřednictvím ateliéru HMArchitekti, znovu obrátili.

Jsem pobouřen, protože Nadace v minulosti, i přes v souvislosti se soudním řízením napjaté vztahy s S.V.U. Mánes (jehož jsem od roku 1995 členem, posléze členem výboru a v současnosti jsem jeho místopředsedou), několikrát využívala našich služeb, ať už ve formě "autorských" dozorů nad neúspěšnou opravou střešního pláště či zbytečně nákladné sanace spodní stavby, nebo také menších dispozičních úprav restaurace a klubu. Několikrát jsem byl kontaktován vystavujícími umělci se žádostí o konzultaci možných úprav výstavní síně. Vždy jsem, bez ohledu na  soudní spor, na všechny požadavky reagoval, veden snahou  ublížit decimovanému domu co nejméně s ohledem na vizi očekávané celkové rekonstrukce, jejíž architektonickou představu, spolu s tzv. studií využitelnosti, jsme spolu s mým otcem Jiřím Novotným, na objednávku ČFVU zpracovali v roce 1992.

To tedy "autorský" dozor zřejmě nebyl příliš účinný, pokud oprava střechy pod jeho gescí byla neúspěšná… O "zbytečně nákladné sanaci" základů s Vámi nehodlám polemizovat, nebyl jsem u toho. Vím jen, že ji Váš spolek od počátku napadal a přes vydaný havarijní výměr a několik znaleckých posudků označoval v podstatě za předimenzovanou a zbytečnou. Chápu to tak, že spolku, doufajícímu stále v úspěch v soudním sporu, muselo být jasné, že v případě získání budovy do vlastnictví by musel tyto náklady na zhodnocení domu zpětně uhradit – odtud ta snaha, aby byly co nejmenší. Jinak by Vám totiž muselo být úplně jedno, kolik Nadace za opravu zaplatila.

A nezaznamenal jsem ani z Vaší strany, ani od Vašeho spolku jediné – nedej bůh – ocenění, ale ani prosté přiznání evidentního faktu, že Nadace Mánes touto opravou nepochybně zachránila, protože by neměl šanci přežít srpnovou povodeň v roce 2002. Co na to Vaše svědomí, když už byla na toto téma řeč…

Český fond umění jakožto vnitrem dosazený správce domu architektonickou kvalitu Mánesa v osmdesátých letech minulého století celkovou rekonstrukcí zcela zdeformoval a svojí "obchodní" politikou v současné době nadále decimuje. Naše studie hledala cestu jak domu v nových společenských podmínkách vrátit jeho velkorysost. S vědomím nutných kompromisů jsme studii předložili komisi, která ji, v konkurenci studie libereckého atelieru SIAL, vybrala jako výchozí podklad k dalšímu zpracování.

Trapně omílané floskule o "totalitním", "bolševickém" či "vnitrem dosazeném" Fondu už začínají nudit. Český fond výtvarných umění nebyl dosazen vnitrem, ale zřízen – stejně jako fond hudební a literární – autorským zákonem z roku 1953. Z jeho povahy logicky vyplývala funkce likvidátora majetku zrušených spolků. V jeho vedení seděli členové SVU Mánes – před zrušením spolku i po něm. Ostatně o součinnosti tehdejších členů Mánesa na nadšeném budování nové organizační struktury nejen Fondu, ale především ideových Svazů, netřeba pochybovat – stačí nahlédnou do dobových materiálů. V jejich výborech a předsednictvech se to "Mánesáky" jen hemží. Před zrušením spolku i po něm. Fragner, Pelc, Jiroudek, Paderlík, Jiří Gočár, Grus, Liesler, Fišárek, Hoffmeister, Malejovský, Novák, Podzemný...

Ekonomicky bylo převzetí totálně zadluženého Mánesa Fondem paradoxně jeho záchranou, protože "obchodní politika" SVU Mánes skončila po 25 letech nesplacenou hypotékou ve výši minimálně 60 % ceny domu, kterou uhradil Fond. Mimochodem – zahrnul někdy Váš spolek do svých restitučních úvah i tento dluh?

K onomu decimování velkorysosti původního díla jen pro pořádek odkazuji na fakt, že jej zahájil už SVU Mánes v marné snaze vybřednout z dluhů rozšířením komerčně využitelných prostor objektu. Tak např. padl za oběť kancelářím malý výstavní sál, znehodnocený přepatrováním v roce 1947.
S hodnocením opravy domu v 80. letech s Vámi výjimečně souhlasím a naše rekonstrukce tuto deformaci také odstraňuje. K jiným deformačním zásahům Nadace jen podotýkám, že ke svému překvapení jsme pod jedněmi z nejhorších z nich (členění prostoru dolní restaurace, toalety tamtéž) nalezl Váš autorský podpis. A pokud jde o decimaci Mánesa "obchodní" politikou Nadace připomínám, že díky žalobě SVU Mánes a jím prosazenému předběžnému soudnímu opatření měla Nadace přes deset let zablokovánu jakoukoli možnost jakkoli se svým majetkem nakládat, včetně nezbytné údržby a oprav, přičemž váš spolek nepominul žádnou příležitost požadovat soudní vymáhání příslušných pokut. Tyto peníze už nikdy nikdo Nadaci nevrátí, jakkoli se žaloba ukázala bezpředmětnou. Jakmile soudní opatření skončilo (přičemž i po prohraném soudu jste se snažili o jeho další prolongaci), byla provedena náročná restaurace exteriéru Šítkovské věže – mimochodem splacení dalšího dluhu SVU Mánes, neboť její oprava byla – nikdy nesplněnou – podmínkou stavebního povolení z roku 1930. O chystané celkové rekonstrukci domu a nákladných projektových a průzkumných pracích (stavebně historický a stavebně technický průzkum) ani nemluvě.
Opět – jak se levná tvrzení o "decimaci" budovy Nadací v současné době v tomto světle slučují s Vaším svědomím? Jaká je reakce Vašeho spolku? Další útoky a veřejně prezentované urážky... O studiích již byla řeč.

Proto obě větve rodiny Otakara Novotného, jeho zemřelých synů Otakara a Jiřího, jsou Vaším jednáním pobouřeny a ve spojení s právníky a Českou komorou architektů udělají maximum pro zachování a zejména uplatnění výkonu autorských práv, daných autorským zákonem.
Tomáš Novotný

Ujišťuji Vás, že pobouření je oboustranné. Na straně mé se notně vystupňovalo po agresivním vystoupením Vašeho spolku na prosincové tiskové konferenci Nadace, pokračujících lživých mystifikacích a nakonec po bezprecedentním pokusu pozvat si "na koberec" – bez našeho vědomí – naše projektanty, aby Váš spolek, kterému do rekonstrukce Mánesa právně ani jinak vůbec nic není, projednával a hodnotil naše počiny, jak jste si to ostatně s nebývalou povýšenou arogancí navykli v uplynulém dvacetiletí. Ujišťuji Vás, vážený pane, že doba, kdy si na sobě Nadace nechávala mlčky štípat špalky, definitivně skončila. Budoucnost je podmíněna tím, nakolik bude současný SVU Mánes schopen reflektovat historická fakta, respektovat platný právní stav a zásadním způsobem přehodnotit své dosavadní agresívní postoje vůči Nadaci. Nic zatím nenasvědčuje, že je toho schopen. Mnou vyslovená naděje na ukončení minulých animozit se na tiskové konferenci setkala ze strany spolku s pohrdlivým výsměchem.

V úctě
Martin Pavala