ZÁZNAM O PORADĚ KONANÉ DNE 4. 4. 1956 V MINISTERSTVU KULTURY
O LIKVIDACI VÝTVARNICKÝCH SPOLKŮ
Poradu řídil náměstek min. kultury s. Ludvík.
Přítomni byli za min. informací s dr. Formánek,
za min. vnitra s. dr. Anděl,
za přípravný výbor Svazu čs. výtvarných umělců jeho předseda s. Pelc1,
za Český fond výtvarných umění s. Očenášek2 a s. dr. Šípal,
za odbor kultury rady ÚNV hl. m. Prahy s. Lehrer.
Přítomni byli dále zástupci rozpuštěných spolků výtvarnických a to
za spolek "Mánes" s. Frágner3,
za "Purkyně" s. Severa,
za "Hollar" s. Štika,
za "Aleš" s. Urban,
za "Uměleckou besedu" s. Lošek.
Zástupce spolku "Kruh výtvarných umělkyň" se omluvil. Nedostavil se zástupce spolku "Jednota umělců výtvarných", přesto že byl pozván.
S. Ludvík vysvětlil postup ministerstva kultury a zdůraznil, že členové spolků budou mít možnost v nových organisačních složkách Svazu čs. výtvarných umělců se plně uplatnit a že bude tu i možnost, použít i v těchto složkách tradičních názvů spolků jako na př. Hollar. Ujistil zástupce spolků, že jejich historický význam pro čs. výtvarné umění je plně uznáván a oceňován a že opatření (likvidace) nebylo v žádném případě namířeno proti činnosti spolků a jejich členstva, ale bylo důsledkem nových organisačních opatření, schválených výtvarníky samými na celostátní konferenci.
V diskusi zástupci spolků uváděli svá stanoviska, při čemž vycházeli ze závěru, že byli připraveni spolky sami likvidovat až v době, kdy by se ukázalo, že Svaz čs. výtvarných umělců vyvíjí (podle názoru spolků) dobrou činnost.
S. Ludvík a s. Pelc vyvrátili tyto námitky s tím, že spolky ani od usnesení konference o zrušení spolků neučinily žádné přípravy pro likvidaci. Je proto nutné trvati na tomto rozhodnutí a jedině nalézti způsob, jak ještě veřejně spolkům za jejich činnost vyslovit uznání a ocenit jejich význam.
Zástupce min. vnitra vysvětlil postup odboru pro vnitřní věci rady ÚNV hl. m. Prahy, který postupoval podle platných předpisů, podle kterých jedině bylo možno provést rozhodnutí celostátní konference a ministerstva kultury. V žádném případě nebylo účelem opatření, vzbudit u spolků dojem, že se tak stalo pro jejich činnost, ktera by odporovala nebo brzdila vystavbu socialismu. Bylo zde použito výrazu přímo z platného předpisu a pokud se zástupci spolku cítili jím dotčeni, zdůrazňuje ministerstvo vnitra, že šlo jen o administrativně-právní provedení, které se nezabývalo odbornou a organisační činností spolku, ale dotýkalo se organisační struktury. Ministerstvo vnitra ani odbor pro vnitřní věci rady ÚNV hl. m. Prahy neměly a nemají námitek proti odborné a umělecké činnosti spolků a pokud spolky z textu rozhodnutí měly takový dojem, žádá zástupce ministerstva vnitra, aby spolky toto prohlášení pokládaly za omluvu.
V další diskusi prohlásili zástupci spolků, že nemají žádných stížností proti jednání a postupu likvidátorů. Zejména zástupce spolku Hollar s. Štika prohlásil, že proti postupu, jednání a chování likvidátora s. dr. Štípala nemá žádných stížností ani námitek.
Ludvík shrnul výsledek jednání a navrhl, aby ministerstvo kultury a Svaz čs. výtvarných umělců projednaly ještě způsob, jakým by byla dosavadní umělecká činnost spolků a jejich historický význam pro čs. umění zhodnoceny a oceněny.
V Praze dne 4. 4. 1956
Poznámky
- Malíř, ilustrátor a politický karikaturista Antonín Pelc (ukázka dobové tvorby), člen SVU Mánes, zároveň předseda přípravného výboru Svazu československých výtvarných umělců, tedy zásadní oficiální režimní ideologické stuktury. V době likvidace spolků laureál státní ceny (1951), nositel Řádu Práce (1955), ceny míru. Později zasloužilý umělec (1960), národní umělec (1963).
- Jaroslav Otčenášek (v zápisu chybí "t"), dlouholetý představitel Českého fondu výtvarných umění a Svazu československých výtvarných umělců.
- Jaroslav Fragner, předseda SVU Mánes v letech 1940–1956. V době likvidace spolků rektor AVU (1954–58), předseda režimního Svazu architektů Ústředního svazu čs. výtvarných umělců, laureát státní ceny, později národní umělec. Mimo jiné autor nejvýznamnějších rekonstrukcí památkových objektů v 50. a 60. letech (Betlémská kaple, Karolinum, Pražský hrad).
