ZPRÁVA O STAVU LIKVIDACE VÝTVARNICKÝCH SPOLKŮ
(zpráva ČFVU adresovaná Svazu čs. výtvarných umělců, asi 1957)1

Titl.
Svaz čs. výtvarných umělců
Gottwaldovo nábř. 250
Praha 2

Věc: Zpráva o dnešním stavu likvidace výtvarnických spolků

Výměry ústředního národního výboru z 3. 3. 1956 byly rozpuštěny výtvarnické spolky, a to Jednota, Mánes, Aleš, Purkyně, Hollar, Kruh výtvar. umělkyň. V říjnu 1956 byl stejným způsobem rozpuštěn také Myslbek.

Odvolání, které některé spolky proti tomuto rozpuštění podaly, byla vesměs zamítnuta a tak všechny tyto výměry vstoupily v právní moc. Funkcionáři Jednoty, Purkyně a Aleše nespokojili se ani tímto rozhodnutím a z popudu Jednoty2 byly podány ještě dozorčí stížnosti, řízené na presidenta republiky, předsedu vlády, náměstka předsedy vlády J. Kopeckého a na zúčastněné ministry. Kromě toho učinili funkcionáři těchto tří spolků oznámení generální prokuratuře, ve kterém žádají, aby tento orgán, kterému jedině přísluší napadnouti i pravoplatné úřední rozhodnutí, byl-li jím porušen zákon, přezkoumal rozpouštěcí výměry s hlediska jejich zákonnosti a uzná-li to za vhodné domáhal se stížností pro porušení zákona rozhodnutí o neplatnosti vydaných výměrů.

Příslušný odbor generální prokuratury prozkoumal návrhy všech spolků a dospěl k závěru, že rozpouštěcí výměry budou ponechány v platnosti, a že funkcionářům těchto spolků bude na půdě ministerstva školství a kultury podáno řádné vysvětlení o důvodech, které vedly k rozpuštění spolků a tím bude odstraněna nesprávná formulace rozpouštěcích výměrů o tom, že by další trvání spolku brzdilo výstavbu socialismu.3 Lze tedy považovati učiněné rozhodnutí – rozpuštění výtvarnických spolků – za definitivní a nelze počítati s tím, že by tyto spolky svou činnost v dosavadní formě obnovily. Kromě spolků výše jmenovaných existuje z významnějších výtvarnických organisací pouze SVUM Hodonín a výtvarný odbor Umělecké besedy, o jejichž osudu nebylo dosud rozhodnuto.

Českého fondu výtvarných umění, který nemá členskou základnu, se celá záležitost likvidace výtvarnických spolků dotýká pouze pokud jde o sféru majetkovou z toho důvodu, že autorský zákon č. 115 z r. 1953 Sb. stanoví, že majetek zrušených výtvarnických spolků, Fondů a nadací přechází na Český fond výtvarných umění. Bylo proto zákonnou povinností ČFVU zajistit, aby zbylý majetek výtvarných spolků se stal součástí jmění ČFVU a sloužil tak i nadále svému původnímu poslání, které měl již jako majetek výtvarných spolků, vytvářet příznivé podmínky pro tvůrčí práci výtvarných umělců. Z tohoto důvodu jmenoval výbor Fondu na žádost ÚNV Praha do zrušených spolků své zmocněnce, jejichž úkolem bylo zjistit aktiva zrušených spolků, provést likvidační práce a majetek převést do ČFVU.

Výbor Fondu vzhledem k mimořádnému rozruchu, který zrušení výtvarných spolků vyvolalo4 a k probíhající reorganisaci Svazu dal svým zmocněncům pověřeným likvidací výtvarnických spolků příkaz, aby provedli pouze zajištění majetku výtvarnických spolků a tento spravovali odděleně od majetku ČFVU. Také otázky zaměstnanců těchto spolků nebyly vzaty nijak na přetřes a zaměstnanci tito ponecháni na svých místech. Bylo však dbáno toho, aby spolky nevyvíjely dále činnost, která po zahájení likvidace nemůže být s výjimkou likvidačních prací již provozována. Výjimku činil Hollar, kde dosavadní činnost spolku byla ponechána beze změny. Vzhledem k tomu, že tento stav je neúnosný bude nutno, aby zejména pokud jde o Hollar bylo učiněno rozhodnutí a aby tu část činnosti, která má přejíti na Svaz, byla napříště prováděna příslušným orgánem Vašeho Svazu, protože by odporovalo rozpouštěcímu výměru, kdyby spolek v likvidaci tuto činnost nadále vyvíjel. Hospodářská činnost Hollarem dosud provozovaná má přejít na příslušné zařízení ČFVU.

Je také nutno urychleně přikročiti k dokončení likvidačních prací a při tom rozhodnouti všechnys tím související otázky. Jsou to zejména:

1. Otázka budovy Mánes. Podle projeveného přání má Svaz převzít tuto budovu, což lze uskutečniti ovšem pouze způsobem soukromo-právním, t. j. kupní smlouvou, při čemž by převážná část kupní ceny byla kompensována se závazky, které na nemovitém majetku Mánesa váznou.5 Závažná jest otázka generální opravy Šítkovské věže, kterážto oprava si vyžádá statisícového nákladu.6 Také vlastní správa budovy, obstarávání ústředního topení, zásobování palivem, vybírání nájemného apod. jsou otázky dosti složité a vyžadují pracovních sil, se kterými by Svaz musil počítati, kdyby chtěl nemovitost do své správy převzíti. Pro úplnost upozorňujeme ještě na daňové zvýhodnění ČFVU, podle něhož objekty, které slouží jeho účelům, tedy i výstavní síně jsou osvobozeny od daně domovní.
2. Závažnou jest otázka dosavadních zaměstnanců výtvarných spolků, kteří likvidací těchto spolků ztrácejí svoji existenci. Jde vesměs o lidi odané výtvarníkům a bylo by proto uvážiti, zda by někteří z nich nemohli i nadále pracovati buďto ve Svazu nebo ve Fondu.
3. Konečně je nutno vyřešit otázku, kdo má převzíti dosavadní archivy spolků, z nichž některé jsou velmi cenné. Dosavadní názory na řešení této otázky se značně různily.

Žádáme, abyste obsah tohoto dopisu, jehož prvou část jest považovati za důvěrnou, vzali na vědomí a vyjádřili se k problémům, které jest nutno v souvislosti s likvidací výtvarných spolků řešit.

Poznámky

1. Text není datován, vzhledem k tomu, že odkazuje na rozhodnutí generální prokuratury, ke kterému došlo v červnu 1957, pochází nejspíše z 2. poloviny roku 1957.
2. Purkyně, Aleš a zejména Jednota umělců výtvarných se skutečně – na rozdíl od SVU Mánes – proti svému zrušení odvolávaly na všechna relevantní místa. Zástupce Jednoty se také – demonstrativně, bez omluvy – nezúčasnil jednání na ministerstvu kultury 4. dubna 1956.
3. Podle zprávy Ústřední likvidační zprávy při ministerstvu školství a kultury došlo k definitivnímu rozhodnutí generální prokuratury o odvolání Jednoty, Aleše a Purkyně v červnu 1957. Vysvětlující jednání na ministerstvu kultury se však odehrálo již 4. dubna 1956 – text v tomto smyslu není jasný.
4. Reakce výtvarnické veřejnosti, na něž poukazují i dopisy A. Pelce a J. Fragnera, vyvolala policejní vnitrácká akce, jíž byl majetetek fyzicky zabírán a zdůvodnění zrušení spolků "brzděním výstavby socialismu". Na následném jednání 4. dubna 1956 byly tyto excesy zástupcům spolků vysvětlovány a zástupce ministra vnitra se omluvil (!) s tím, že význam spolků musí být ještě náležitě oslaven.
5. Dluh váznoucí na Mánesu koncem roku 1995 činil 719 108 Kčs, což při průměrném přepočítávacím kurzu při měnové reformě roku 1953 v poměru 1 : 10 odpovídá zhruba 7 000 000 Kč před reformou, tedy 3/4 nákladů stavby. Zdá se to až neuvěřitelné, nicméně formulaci o výši dluhu srovnatelném s "převážnou částí kupní ceny" to zcela odpovídá. K přepočtu závazků SVU Mánes podle měnové reformy došlo 1. 6. 1953, není nám však známo, jaký kurz byl uplatněn (měna se přepočítávala v poměrech od 1 : 2 až 1 : 40 podle různých kritérií a hledisek). Účetní hodnota základních prostředků spolku včetně budovy Mánes (bez Šítkovské věže, která nebyla oceněna) v roce 1955 byla 1 240 655 Kčs; nevíme sice, kolik z této částky přesně připadá na Mánes, nicméně lze konstatovat, že hypotéční dluh (719 108 Kčs) činil minimálně 58 % ceny budovy.
6. Oprava pláště Šítkovské věže byla závaznou podmínkou stavebního povolení, spolkem Mánes nikdy nesplněnou. Věž nechala restaurovat až NČVU, oprava byla dokončena koncem roku 2008.