DOPIS JAROSLAVA FRAGNERA MINISTRU KULTURY1

Vážený soudruh prof. Ladislav Štoll,
ministr kultury, Praha

V Praze dne 6. března 1956

Vážený soudruhu ministře,

dne 5. března byl ze strany Ústředního národního výboru hl. m. Prahy proveden přepadový administrativní zákrok za účelem rozpuštění a likvidace Spolku výtvarných umělců Mánes.

Je politováníhodné, že historický akt, který měl být nesen hlubokou vděčností společnosti2 za to, že pokrokoví a vlastenečtí umělci "Mánesa" vlastním zakladatelským úsilím, nadšením a uměním vytvořili a až po naše dny uchovali jedinečné hodnoty národní kultury, se zvrhl v policejní opatření, jakého se používá vůči záškodnickým organisacím.

Je politováníhodné, že historické kulturní transformaci, předsevzaté v dobré víře v rozkvět a rozvoj národního života3, ku které mělo být přikročeno s nejvyšším taktem a mravní vyspělostí, byly nekvalifikovanými činiteli vnuceny postupy, které vzbuzují odpor a které – kdyby jim nebylo čeleno – by mohly vyústiti v plenění soutředěného dědictví "Mánesa"4, jehož zakladatelem a prvním starostou byl Mikoláš Aleš.

Protože takovýto postup je v rozporu se zájmy státu, vyslovuji za všechny pokrokové umělce nesouhlas s hrubým, politicky škodlivým a nedůstojným počinem.

Žádám Vás naléhavě, vážený soudruhu ministře, o bezodkladné zakročení, aby bylo zabráněno dalším neblahým důsledkům nerozvážně probíhající akce.

Jaroslav Fragner
předseda Spolku výtvarných umělců Mánes

Poznámky

1. Hlavní "důkaz" o násilném rozpuštění spolku, který ve skutečnosti vůbec neprotestuje proti samotnému zrušení spolku, ale výhradně vůči jeho formě. Stejně jako dopis A. Pelce a další dokumenty dokládá nade vší pochybnost, že rozhořčení a pozdvižení vyvolal pouze fakt, že režie "historické kulturní transformace" se vymkla svým tvůrcům z rukou. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Místo plánovaných oslavných ohňostrojů a vyjádření "hluboké vděčnosti společnosti" obsadila Mánes úderka národního výboru.
2. Rozpuštění spolku Mánes je jeho předsedou zváno "historickým aktem"… Skutečně pozoruhodný výraz odporu, za který je tento dopis současnými představiteli nového SVU Mánes vydáván. Formulace neunikla ani Nejvyššímu soudu, když konstatoval, že v žádném případě nešlo o protest proti zrušení spolku, "ale o stížnost na nešetrné přejímání majetku příslušným státním orgánem. Jmenovaný pisatel ostatně v ní k "zákroku za účelem rozpuštění a likvidace Spolku..." uvádí: "Je politováníhodné, že historický akt, který měl být nesen hlubokou vděčností společnosti..., se zvrhl v policejní opatření".
3. Na "historické kulturní transformaci", rozuměj socializaci kulturních struktur na principech demokratického centralismu, se samozřejmě přestavitelé a členstvo SVU Mánes aktivně podílelo, například svou masivní účastí v orgánech nově ustaveného Ústředního Svazu československých výtvarných umělců jako hlavní ideové organizace. Sám Fragner byl předsedou Svazu architektů, Pelc předseda přípravného výboru SČVU atd.
4. K předání majetku Mánesa pak došlo za Fragnerovy účasti a bez jakýchkoli jeho protestů (jednatel spolku V. Sychra se telefonicky omluvil) 28. května 1956.
5. Jaroslav Fragner, předseda SVU Mánes v letech 1940–1956. V době likvidace spolků rektor AVU (1954–58), předseda režimního Svazu architektů Ústředního svazu čs. výtvarných umělců, laureát státní ceny, později národní umělec. Mimo jiné autor nejvýznamnějších rekonstrukcí památkových objektů v 50. a 60. letech (Betlémská kaple, Karolinum, Pražský hrad).