REAKCE ČLENA RADY NČFU RADOMÍRA POSTLA
NA STANOVISKO VÝBORU S.V.U. MÁNES K SOUČASNÉ SPRÁVĚ, ÚDRŽBĚ A VYUŽITÍ SPOLKOVÉ BUDOVY II.

Výbor Spolku výtvarných umělců Mánes
Masarykovo nábřeží 250
110 00 Praha 1

Pánové,

patrně se dá pochopit, že malý, slabý chlapec v klukovské rvačce o míč zažaluje silnějšího soupeře z vykradení kostelní kasičky; strach z neodvratné porážky, pocit ponížení, bezmocnost slabých mohou vést k vymýšlení, užívání neregulérních, podpásových ran. Mohou do sporu, klukovského sporu, zapojit rodiče, sousedy, pány učitele. Kvůli předpubertálnímu sporu o ovládnutí kousku ulice. Dospívání – a nakonec dospělost – klukovské spory odsoudí úsměškem; dospělé spory řeší dospělí lidé jednáním. Člověk dospělý zapomněl na vyhrožování starším bráchou, vlastní křivou hubu nevyčítá zrcadlu.

Pravidla řešení dospělých sporů jsou určena zákony. Na verdikt zákona se obracím, nejsem-li schopen nebo ochoten spor řešit jednáním, dohodou. Rozhodnutí soudu potom respektuji – já jsem si způsob řešení sám vybral. Způsob řešení, ne metodu boje. A zvolím-li oboje současně – objektivní, bezcitové posouzení soudní a nelítostný boj, jistě to zanmená, že nevěřím metodě žádné, chci cosu vyhrát za jakoukoliv cenu a nedivte se nikdo, že užiji neregulérních chvatů a ran pod pás. Není důležité, že se tak stávám desetiletým klukem z bitvy o míč.

Měl bych ale mít alespoň tolik dospělého rozumu, že – než třeba soka označím jako pohrobka bolševismu, než ho obviním z prospěchářského využívání a zneužívání komunistické zvůle – si prostuduji svůj archiv, svou paměť, jestli tam náhodou neleží moje, naše, byť neplatná, komunistická legitimace. A měl bych si zjistit, abych přece jenom trochu korigoval míru vlastní směšnosti, zda můj nenáviděný sok nemá v zásuvce popřevratový soudní rozsudek Plně rehabilitován.

Přeju vám, pánové, hodně zdraví.

Radomír Postl, člen správní rady Nadace Český fond umění

České Budějovice 23. 2. 2001